Stěhování
Stěhujuu see
19. dubna 2009 v 13:24 | Milel
|
Historie
Lidi, budu se stěhovat na new blog tak se nedivte ju :)
Zatím nemám lay takže to bude muset dlouho počkat.
Na svůj nový blog taky dám new téma pže jsem se po dlouhé pauze dost změnila.
Největší změna u mě asi bude pověrčivost, povaha a hlavně nové oblíbené zvířátko které mi nosí štěstí!!!
Moje nej kámí Karča
21. února 2009 v 12:18 | Milel
|
Blá blá blá Děééé
Moje kámí Karča
↑ Karča a můj pes Lusina
↓Karča a její pes Jack
Vrazdici Noc
25. ledna 2009 v 16:52 | Milel
|
Temno přichází, já odcházím
Vrazdici noc
Psal se prave rok 1335 kdyz mlada slecna pokousela zajit za hranice města bez povoleni. Byla tajuplna noc a divka si prichysla dlouhy provaz zakonceny hackem a upraven tak aby se dobře zachytil o hradby.
Prave kracela ulici a aby ji nikdo nepoznal, mela prez sebe prehozeny cerny plast s kapucou nahrnutou az do oci.
Opatrne dosla k vysokym hadbam a pak se rozhlizela jestli nekde nejsou straze na obchuzce. Vytahla provaz a pak s nim lehce tocila. Pustila ho a provaz se bezpecne vysvihnul k hradbam a na první pokus se zahakl. Divka v tom uz mela trenink a tak parkrat zatahala za provaz a když bezpecne drzel zacala splhat opatrne nahoru. Po dlouhem vystupu se dostala az na samy okraj hradeb a když shledla dolu, na druhou stranu nic v té tme nevidela. Opatrne si nastavila provaz na druhou stranu a zacala lehce lest dolu. Když dopadla na zem provaz odhákla a nechala ho na zemi. Rozhedla se a pak rychle zbledla hruzou. Stala uprostred hrbitova a hned tusila ze udelala velikou chybu. Od ted uz tusila proc se touhle stranou nemá vychazet bez povoleni, dozoru, opatreni a různých malickosti. Rychle uchopila provaz a zacala s nim zase krouzit když v tom na sobe ucitila tvrdy pohled. Zarazene se otocila az ji sjela kapuca a podivala se do rudych oci které se na ni zlostne divali. Stala v tvari, tvar upirovy který stal na miste jako z kamene a cekal co udela.
Divka se zarazila v cinosti a samim zdesenim upustila provaz. Upir se uchechtl a pak se k ni zacal blizit. Divka zacala couvat dokud nenarazila do zdi. Byla o ni oprena a nevedela co delat dal. Panicky ho pozorovala a upir si ji pevne chytil, tak aby se nemohla hybat. Poté se nad ni naklonil a ještě nez se zakoul řekl : "At zije kral...!" divka nevedela co tim mysli a tak zacala panicky jecet. Upir se ji zakousl do krku a jekot zustal divce vyset v hrdle. Pote vse stmavlo....
Co se stalo pak? Co znamenal proslov tajuplneho upira? To se uz nikdo nedozvi....
Krev na hrobe
24. ledna 2009 v 13:59 | Milel
|
Temno přichází, já odcházím
Krev na hrobe
Byla ticha tma a mlada divka se stále toulala po meste. Prave sla tiše domu a drzela opatrne v rukou mobil. Najela na hlasovou schránku a pak si jí zapla. Zandala mobil do kapsy a rychlimi kroky se vydala k domu.
Dosla k vysokymu panelaku a vydala se k velkym sklenenym dverim. Odemkla si klicem a vesla dovnitr. Jelikoz ji lenost branila vyjit pesky az do pateho patra sla k vytahu. Zmackla tlacitko a po dvou minutach vytah pridrncal. Teres opatrne otevrela dvere a vesla do vytahu. Obe dvere za sebou okamzite zavrela a pote zmackla cislo pet. Vytah se trhave rozjel nahoru a divka premyslela jestli budou jeji rodice doma.
Když vytah dojel nahoru, opatrne z nej vylezla a pak presla ke dverim s cislem 22. když vesla dovnitr rozhledla se po male chodbicce uvnitr. U dveri stal vesak kde byl jen klobouk a kabáty obou rodicu byli pryc. Na zemi byl cernozluty koberec a nalevo od nej stala mala skrinka otevrena dokoran. Ve skrince byly nacpane tri pary backor a Teresa odhadla ze rodice se zase vytratily do sve tajemne práce.
Vesla dovnitr a povesila na vesak svou černobílou bundu. Koukla na sebe do zrcadla a prohlízela svůj odraz.
Mela na sobe cernou mikinu s kapucou. Mikina mela na sobě spousty lebek, rlzných tvaru. Dlouhe kalhoty v cerne barve byli ovesene ruznymi retezy všech velikosti. Kozacky které byli v cernocervene barve byli ozdobene ruznymy vzory a byli doplneny tkanickami. Byly na vysokem podpadku a tak mladou 15 letou Teresu delaly vyssi.
Nakonec se zamerila na oblicej který byl potreny naprosto bilim make-upem. Měla nabarvene rty narudo a oci mela hezky oramovane cernou barvou. Rasy mela zviraznene a jak tam tak stala rozhodla se vytahnou kontaktni cocky. Opatrne si stahla horni a dolni vysko obema rukama a pak ukazovackem sahla na duhovkou a jemne zahybala cockou. Pak jí jemne uchopila a hodila je do kose vedle. To same opakovala u druheho oka a pak se rozesla k sobe do pokoje.
Odemkla drevene vyplnene dvere a vesla do temneho pokoje. Zdi byli potrene na cerno a vsude na zdi byli nalepene plakaty a obrazky. Naproti dverim lezela poslet v cernem povlecenim a s obrazkem hrobu. Vedle postele lezal bili stolek který Teresa prebarvila asi před tydnem na cernou ale presto bylo poznat ze kdysi byl bili. Na levo od postele byl stolek kde byl notbook a uceni. Na zidly byla neuhledne polozena cerna taska, která byla otevrena dokoran. Vedle stolku byly dve skrine plne obleceny a naproti nim byla police plna plysaku, knih, prirucek, krabic ruznych tvaru, velikokosti ale presto jedne barvy a to cerne. Knihy měli cerne obali které specialne pro ne vyrobila.
Na jedne z prazdnych polic byla klec která mela také cernou barvu, sama tu klec prebarvila. V kleci byl cerny domecek, cerna misticka, cerna napajecka a cerny potkan. Potkan prave spal na svém domku a lehce pochrupuvol. Když Teresa prisla zvedl hlavu a zacal tise piskat. Divka vzala krabici s krmnou smesi, otevrela klec a nasypala do misticky jídlo pro svého mazlicka a když zavrela, odlozila krabici s krmnou smesi tise na nej promluvila:
"Tak co si myslis Sarah? Na kterou skolu mam jit?"
Sarah se krmila dal a jen lehce zavadila pohledem o Teresu. Divka pokrcila rameny a pak si lehla na neustlanou postel a vytahla mobil z kapsy. Najela na hlasovou schranku a pak poslouchala vzkazy. Ozvalo se tiche pipnuti a pak se ozval zensky hlas:
" Ahoj Tereso, az prijdes domu, uklid v kuchyni a priprav něco k jidlu."
Ozvalo se další pipnuti a vzkaz zkoncil. Zmackla další tlacitko. Další pipnuti a pak mluvil muzky hlas:
"Ahoj Ter, az se vratim domu, prinesu ti pro tvou Sarah spolecnici!"
Teresa se tise zaradovala a hned zmackla trojku. Vzkaz zapipal a hned se ozval panicky divci hlas:
" Zachran me....! Prosim pomoc mi...!"
Nez divka domluvila, poznala Teresa ze panicky krci jeji kamaradka. Pak se ozval další hlas ale tentokrat takovy ze ktereho sel mraz po zadech.
"Navzdy budou jeji kosti lezet v chladnem hrobe a jeji krev bude sat ztuhly kamen nad jejim tele....Pak prijdes na radu ty....!"
Pak se ozvalo pipnuti a vzkaz zkoncil. Teresa zbledla hruzou a i pod spousty make-upem bylo znat ze není ve sve kuzi. Okamzite vstala z postele a rozebehla se k dverim. Spesne se oblekla a pak se rozebehla ke hrbitovu.
Dobehla tam za necelych 8 minut. Vlitla na hrbitova panicky se rozhlizela. Pak se propletala mezi hrobama dokud nenesla zpousty krve na jednom z hrobu. Panicky odkryla kamenou desku a tam spatrila oblicej ztuhly vydesenou grimasou. Ucouvla s hlasytím jekotem který se rozhléhal po celým hrbitove a při tom do nekoho vrazila. Osoba ji dala na usta ruku a tak ztlumila krik divky. Pak se ozval zase onen hlas co se ozva z telefonu:
"Baf!"
Co se stalo pak? To se nikdo uz nedozvi.
Postava ve světě Sonica
6. ledna 2009 v 18:18 | Milel
|
Můj Temný Svět
já jen já :
1. Jméno: Pazalschaia
2. Přezdívka : Milel
3. Zvíře : Fretka
2. Přezdívka : Milel
3. Zvíře : Fretka
4. Barva :Sněhově bílá
5. Věk: 15 let
6. Schopnost : investbehs
7. Nej přítel: Ten kdo ví jak mě přesvědčit.
8. Nepřítel: Ten kdo se mi postaví do cesty se zlím úmyslem tak je pro mě nepřítel.
9. Specialní ůtok:
10. Hobby a nadání: Hobby:To radši nechtějte vědět (Tak dobře, hobby je vynalézání nových způsobů jak mučit.)
Nadání: Skoro žádné nemá. Jediné co je nadání je asi to že umí krásné zpívat.
11. Tvoje minulost: Co to po mě žádáš? Na to se ani neptej...!
Hodnocení Mephisáka :
Milel přišla odnikud. Je to osoba podivná. Její schopnost zmizet je neuvěřitelná. Je to fretka a je bílá což je pěkné.
Co o tobě říkají ostatní?
Sonic: Pěkně zpívá. A je velmi pěkná.
Tails: Moc pěkně zpívá.Ale to její Hobby? No držím se dál.
Knuckles: Ta holka pěkně zpívá. Ale je nebezpečná.
Eggman: Ta osoba mě nezajímá já chci smaragdy chaosu.
Co o tobě říkají ostatní?
Sonic: Pěkně zpívá. A je velmi pěkná.
Tails: Moc pěkně zpívá.Ale to její Hobby? No držím se dál.
Knuckles: Ta holka pěkně zpívá. Ale je nebezpečná.
Eggman: Ta osoba mě nezajímá já chci smaragdy chaosu.
___________________________________________________
Chcete vlastní postavu ve světě sonica? Jděte na tuto stránku a pak vyplňte11 bodů do komentárů a Memphis poté sepíše charakteristiku vaší postavy.
Vysvětlení pro druh písma v knížce (Život v Beznaději)
6. ledna 2009 v 18:01 | Milel
|
Fantasy
Červená : Zlost
Zlatá: Hlas jako med
Modrá: Normální rozhovor
Zelená: Stydlivost
Oranžová: Špatné úmysly
Fialová:Myšlenky
Hnědá: Citlivá
Žlutá: Vyděšeně
Černá: Udiveně
Lososová: Důležité
Sun: Překvapená
Život v Beznaději - Kapitola 2.
6. ledna 2009 v 17:56 | Milel
|
Fantasy
Kapitola 2.
Lady Fon Teschen
Nina právě stála před kdysi známou knihovnou nyní, jí byla plně neznámá.Nevěděla co dělat, za kým zajít aby jí pomohl.Nevěděla vůbec nic. Vůbec jí nevadilo když se na ní všichni udieně dívali kvuli jejím šatům.Všechno jí bylo jedno, chtěla prostě odtud pryč a tiše doufala že jí někdo bude doma hledat.Pokud si teda někdo všimne že zmizela....
Zničeho nic se dveře knihovny otevřeli a ven vypochodoval starší pán který se zeptal Niny:
"Chtěla by sis nějakou knížku půjčit??? Tak pojď dovnitř, rychle..."
Nina muže následovala rychlími kroky a skoro ho předbíhala. Hned co Nina vešla do knihovny muž za ní zavřel dveře a řekl : "Nechceš nějaké lepší šaty?? Nějaké se tu určitě najdou, mám dceru zhruba ve stejném věku."
Poté Ninu vlekl přes malou knihovnu k závěsu za pultíkem.Odhrnul závěs a napochodoval přímo do nemalé chodbičky kde bylo pár starých bot a kabátů. Muž vlekl Ninu dál přímo ke schodišti, po kterém s ní spěšně přeběhl nahoru. Oběvily se v menší chodbičce kde byla spousta dveří. Nina se užasle podívala na muže a zeptala se : "Jak se vám to sem všechno vejde??" Muž odpověděl jenom úsměvem a potom obešel Ninu a ukázal aby ho následovala. Dívka neodolala a hned ho následovala aby zjistila kam jí to vede. Byla velmi zvědavá a bylo to na ní i poznat. Muž se jenom usmál a poté otevřel jedny ze dveřích a hned naznačil aby tam vešla. Když Nina vešla jako první muž za ní vstoupil taky, otevřel dřevěný šatník a ukázal Nine šaty všeho druhu. Šaty které Nina nikdy v životě nevyděla. Byli venkovanské a hezky upravené a působily velmi zastarale. Přesto Nina sáhla po prvních šatech které uviděla. Muž mezitím odešel z místnosti a zavřel za sebou okamžitě dveře. Nina se rychle oblékla do šatů a svoje věci položila na zem. Poté si z nohou sundala tenisky a ponožky. Sáhla po obyčejných kožených botech které si okamžitě natáhla na nohu. Vzala svoje věci, otevřela dveře a vyšla na chodbu. Muž stál u schodů a hned jí vedl do další místnosti. Nina vešla a rozhlédla se po prostorném pokoji. Na zemi byla vlna z ovcí která jemně hřála do nohou. Na vlně bylo houpací křeslo a spousty dřevěných židlí. U okna byla skříňka plná knih které Ninu velmi zaujali. Byli potažený kůží která se krásně leskla. Naproti dveřím byl krb ve kterým jasně žhnul oheň. Muž vzal Nině věci a přešel ke krbu a chystal se je hodit do ohně. Nina jenom otevřela ústa a v tom je muž upustil i s botama do ohně a řekl:
"Život je život...!"
Nina vydechla a na jazyk jí přišlo mnoho otázek. Neodolala a hned se zeptala:
"Kdo jste? Proč mi pomáháte? Proč tohle všechno děláte? Jaký máte důvod?"
"Pomalu děvče, pomalu..." řekl muž .
Nina chtěla vyplivnout další otázky ale muž jí zastavil mávnutím ruky a řekl : "Radši už běž. Svým oblečením jsi jistě na sebe upozornila, možná tě už někdo hledá."
Nina chtěla něco říct když v tom k ní muž doběhl a otevřel dveře a pokývl jí aby už šla pryč. Dívka okamžitě vyšla ze dveří a zamířila ke schodům. Muž jí hned následoval a Nina se ještě zeptala: "Jak se jmenujete?"
"Mé jméno je Jan Pidmei a ty jsi jistě Nina Vivaldia."
Dívka přímo žasla a nezmohla se ani na slovo. Došla ke dveřím a snažila se najít správná slova ale muž jí už pokynul aby šla. Dívka se otočila a když zjistila že venku už je tma a nikde není ani stopy po lidech běhajísích po tržišti. Venku bylo jen pár lidí které se pomalo šouralo domu, nebo se motali do hospod.
Nina vyšla ven z knihovny a chtěla poděkovat muži. Když se na něj otočila aby mu poděkovala muž už tam nebyl. Nina se podivila a pozorovala jak se pomalu dveře zavíraly. Když se dveře tiše zabouchli rozešla se přes náměstí zpátky k lesu.
Když byla uprostřed náměstí opatrně se otočila neboť slyšela vzdálené kroky. Hned si všimla že jí sleduje nějaká osoba v kápi. Zachovala klid a hrála že o ničem netuší. Když došla ke konci náměstí všimla si že osoba zrychlila. Nina rychle zahla za roh do ulice a tam e bleskově rozběhla ke konci vesnice. Když dobýhala na konec ulice, všimla si že osoba vytáhla luk a přiložila k tětivu šíp. Nina ještě více zrychlila a jen tak tak jí šíp minul, zabodl se těsně vedle její levé nohy. Nina sebou samým úlekem cukla a na chvilku se zastavila. Otočila se na osobu která stála na místě a mířila na ní šípem. Zničeho nic uslyšela hlas který se ozýval jako by z dálky. Byl to mužský hlas.
"Mě neunikneš....!"
Slyšela Nina.zmateně se podívala na osobu ale pak se zase rozeběhla rychle pryč. Osoba po ní vystřelila znovu a šíp se zapíchl tentokrát před ní. Dívka šíp přeskočila a uháněla do další uličky. Hned co zahnula všimla si že ulička je slepá. Po stranách bylo pár sudů narovnaných na sebe tak se k nim rychle nahrnula a šplhala co nejrychleji nahoru na střechu. Když vyšplhala na střechu rozeběhla se po ní směrem k lesu.osoba brzo doběhla do slepé uličky s napnutým tětivem a šípem mířila na Ninu. Když vystřelila šíp trefil.Šíp jí projel těsně u kůže a zanechal za sebou krvavou stopu v podobě škrábance který se táhl od krku k ústům. Nina samým zděšením zaklonila hlavua vyjekla hrůzou. Cíl který se střelci nabýdl ho zaujal. Stál na mástě a pozoroval Ninu která a po krátké chvíli rozeběhla po střechách znovu k lesu. Teprve když mu zmizela z dohledu překvapeně zamrkal.
***
Nina běžela lesem jako splašená. Ani si nevšimla že z dálky se ozývá rachot čtyř kol. Když přebíhala cestu lekla se představy že by jí měl přejet kočár s šesti koňmi. Stála na místě jako skoprnělá a kočí stihl jen tak tak zabrzdit.
Z povozu vykoukla starší dáma v krásných šatech a vějířem v ruce. Podívala se na Ninu a tázavě povytáhla obočí. Kočí který držel v ruce bič začal klít zlostí nad tím vším. Když doklel začal Nině pěkně nadávat dokud ho žena nezastavila jediným mávnutím ruky.
"Jak se jmenuješ děvče??" optala se tázavě žena. Nina otevřela ústa aby něco řekla ale žena jí natolik okouzlila že na ní jen koukala s otevřenýma ústama. Žena měla pěkný účes, plavé od pohledu jemné vlasy, milý úsměv, tmavě modré oči a krásně zdobený vějířek s kterým jemně zacházela. Měla na sobě krásné šaty z hedvábí, v barvě tmavě modré. Měla na nich plno ozdob ale přesto nejvíce Ninu zaujal styl jakým žena mluvila. Její hlas byl tak jemný a milý, takový hlas nikdy neslyšela.
Žena se znovu zeptala: "No tak, děvče jak se jmenuješ???"
Nina se tentokrát zmohla vykoktat své jméno : "N-n-nina V-v-viva-valdia....!"
"Tak tedy Nino Vivaldia, chceš být poctěna mou přítomností?"
Nina radostně přikývla a kočí přešel ke dveřím na druhé straně kočáru. Dívka k nim rychle doběhla a sedla si naproti ženě. Kočí okamžitě zavřel a po chvilce se kočár zase rychle rozjel. Nina nikdy v životě nejela v kočáře a byla převelice šťastná když ucítila pach koní a povcítila jaké to je. "Nu, Nino, odkud pocházíš a co zde pohledáváš? A pročpak máš na sobě tak staré a hnusné hadry? Až dojedeme k nám dostaneš slušné ošacení a dobře najíst."
Nina ani nestačila říct dobře když v tom se žena zase zeptala:
"Od kud pak máš tu ošklivou jizvu....nebolí tě to?" Nina jen zavrtěla hlavou a když se žena dotkla oné dlouhé jizvy zasyčela tiše bolestí. Žena se velmi zlověstně usmála a Nina to ani nespozorovala. Žena po chvilce dodala: "U mě doma ti to nějak spraví..."
Celou cestu žena zasypávala Ninu všemožnýma otázkama a ona buď jen kývla nebo odpověděla velmi krátce. Dívka si přála aby nikdy tato cesta neskončila bohužel její přání se nesplnilo neboď cesta uplinula rychle i když jeli přes celou noc až do brzkého odpoledne.
***
Kočár již podruhý zastavoval ale tentokrát na jeho právoplatné zastávce. Kočí slezl z kočáru a hned šel otevřít.
Byla to nádherná podívaná. Zastávka byla u krásného velkého paláce který byl přepichově ozdobený barokním stylem. U každého druhého sloupu byl andílek který držel v ruce luk, či květinky. Sem tam byly nějaké dramatické sochy vyznačujíci citlivost k bohu, či k ďáblu a všemu možnému. První co Ninu zaujalo bylo to že palác se leskl novotou a krásným stylem oken.
Když otevřel dveře žena se na něj podívala zlostným pohledem a radši ze zdržela komentářů. Nina vylezla hned za ženou a ani si nevšimla že by se dělo něco za jejími zády.
Žena se opět usmála na Ninu a řekla: "Jsem Lady Fon Teres Teschen. Moc se omlouvám že jsem se dřív nepředstavila."
Nina znovu nic neřekla jenom otevela ústa.
"No, no, no drahá. Budeme tě muset také naučit slušnému chování že?"
poté se mladé dívky ujmuly dva sloužící který jí vedli palácem mezitím co Lady Fon Teschen stála na dvorku a čekala až Nina zmizí z dohledu aby mohla kočího seřvat za jeho neomalenost.
Hned co Nina zmizela za dveřma se Lady Fon Teschen zlověstně podívala po kočím a začala na něj naštvaně křičet: " COPAK NEJSI SCHOPEN OTEVŘÍT DVEŘE DŘÍV NEŽ TA HOLKA POJDE STÁŘÍM? NEJSI VŮBEC HODEN BÝT KOČÍM! Hej ty tam..." Řekla Lady a luskla prsty směr jeden ze strážných který stály u hradu. Strážný překvapeně zamrkal a ukázal na sebe prstem. Lady měla co dělat aby nevybouchla vzteky a tak se snažila sklidnit hlas: "...Ano ty, ty pitomče....Dělej...vezmi toho bývalého kočího a zmrskejte ho co se do něj vleze." Strážný uchopil tvrdě kočího a proti jeho vůli ho vlekl pryč do žalářů. Lady se otočila od paláce a očima hledala někoho kdo by se na práci kočího hodil. Všimla si nějakého žebráka co se kolem potuloval a tak na něj křikla : "Hej ty..." žebrák se na Lady tázavě podíval. Lady se mile usmála a medovým hláskem řekla: "ano ty, pojď sem chudáčku žebráčku, dostaneš najíst, napít, vykoupeš se v teplé vodě a dostaneš ode mě práci kočího..."Žebrák se radostně usmál a hned následoval Lady do paláce. Lady ho vedla dlouhými chodbami do jednoho pokoje kde byla už přichystaná horká koupel, jídlo pití a teplé hezké oblečení.
***
Nina právě ležela ve vaně. Voda byla velmi teplá a služky jí nosily vše na co jen pomyslela. Pomalu se štráchala v teplé koupeli plné růžových bublinek. Díky růžové pěně nebylo vydět ani na dno.
Když se dosti umyla vylezla z vody celá mokrá. Nejvíce jí štvalo to že se musela koupat v košily. Služky jí zabalily do čistého ručníku a hned čekaly na další rozkazy.
"Prosím vás...přineste mi čistou košily. Nechci trávit celé dny v mokré."
řekla Nina a služky jí hned obsloužily. Přinesly jí čistou košily a Nina se rychle převlékla.Její pleť byla bledá jako vápno až to služky uchvátilo. Když se Nina nasoukala do dlouhé bílé košilky, chtěla si dojít pro šaty. Ale služky jí předběhli hned jí donesli ty nejhezčí šaty jaké snad mohly být na světě. Služky Nině pomohly do světle modrých šatů plné stuh a všeožných ozdob. Výstřih v šatech byl na Ninin styl moc hluboký a tak poprosila služky:
"Nemohly byste ten výstřih trochu sešít nebo přinést šaty bez výstřihu." Obě služky se zahihňaly a pak ta vyšší řekla: "Ne madam, sešít šaty nemůžem, zničil by se styl šatů. Šaty bez výstřihu, nebo s nižším výstřihem nemáme. Na to si paní moc potrpí."
"Ach..tak budiž...."řekla Nina a čekala až jí služebné donesou tyrkysové střevíčky. Poté přešla k zrcadlu u kterého se usadila. Děvčata začali spolu hned spolupracovat. Jedna sundala Nině šňůrku z vasů a začala je rozčesávat, druhá malovala Nině rty, řasy a tak dále.
Po dlouhé úprávě byla Nině k nerozeznání. Služky taky použily značné množstvý šminek aby Nině jizvu zamaskovali. Poté Ninu poslaly dolu na večeři. Nina se společností dvou služek vydala na večeři a velmi se těšila na to až znovu uvidí Lady Fon Teschen. Když došla k velkým dveřím které byli pootevřeny služky pokynuly ke dveřím a pak se otočily a odešly.
Nina se zatajeným dechem přišla blíže ke dveřím a začala je prozkoumávat.Zjistila že se skutečně jedná a styl Barokní. Přímo žasla nad tím přepychem. Pak jemně otevřela dveře a nakoukla do velké hodovní síně. Neodpustila si ani slůvko úžasu:
"Páni....to je úchvatné..."
Hlas se po celé síni rozezněl jako zvon. Ozvěna byla neúprosná. Stále se ozývala tam a zase zpátky. Nina neodolala a vešla do síně. Prohlédla si dlouhý prostřený stůl. Po celém stolu se táhly jídla všeho druhu a všude bylo plno židlí. Na úplném konci stolu seděla Lady Fon Teschen a Nina na ní sotva vyděla přes všechny kytice a jídlo.
Nina se usadila naproti Lady Fon Teschen ale ta pokynula aby šla až k ní. Nina se postavila a rozešla se směrem k Lady.Když k ní došla Lady řekla: "Sedni si vedle mě. Brzo se dostaví hosté." Nina nijak neodporovala. Spíše naopak pokorně naslouchala jejím slovům.
KONEC 2.KAPITOLY
Život v Beznaději - kapitola 1,
27. prosince 2008 v 20:38 | Milel
|
Fantasy
Kapitola 1.
Co se to jenom děje???
Právě odbíjela půlnoc když v tom se celým zámkem ozval hlasitý výkřik plný bolesti. Královna ve své postely křičela ukrutnou bolestí za kterou mohlo malinké dítě které již držela porodní bába v rukou a s radostným úsměvem oznamovala: "Je to holčička...!"
Přes královninu tvář přejel radostný úsměv a napřáhla ruce k dítěti a chtěla ho obejmout plna radosti.
Porodní bába jí podala její dítě do rukou a poté raději odešla z místnosti aby nechala královnu samotnou s její dcerou. Hned co porodní bába odešla vešel král a ranhojiči. Královna byla na prahu smrti a tiše šeptala dívčino jméno které se mělo zaznamenat do dějin celého jejich světa. Král pozorně naslouchal jejím posledním slovům o dívčině jméně a pečlivě si ho vryl do paměti.Z královniných očí se řinuly slzy smutku i bolesti.
"Thea Estel Nirgh Fon Terever..!"
Královna stále šeptala její jméno dokola a dokola až jméno přešlo do mírného syčení. Když její jméno zoopakovala naposled dopadla tvrdě její hlava na polštář a oči zůstali dokořán. Malá princeznička se hlasytě rozplakala a král svoje oči stále upíral na mladou královnu která umřela v posteli při porodu.Poté vzal malou Theu do rukou a řekl: "Přineste Čas...musíme princeznu ukrýt do jiného světa, dokud nebude připravená. Pak jí bude brána otevřena navždy!"
***
Mladá 19 letá dívka seděla v křesle a pomalu si promítala před očima vše co se jí stalo předtím než se rozhodla nadobro zmizet z města. Tolik se změnila všema způsobyživota, změnilo se její chování, děnní režim, přemýlšení. A vůbec celá se změnila. Hodně se vytáhla, vlasy jí začali nepřirozeně rychle růst,zhubla pár kil, její oči se z hnědé změnily na zelenou a každým okamžikem mění barvu. Nina netušila co to znamená. Ani nevěděla proč se stala tak poměrně samotářská a mylela pořád na minulost. Poslední dobou se začala hodně zajímat o histroii všeho druhu a práci přijala v malé obyčejné knihovničce která byla jako jediná na vesnici. Právě si promítala scénku kde se pohádala poprvé se svou matkou když v tom zazvonily dveře a do malé knihovničky vstoupil starý muž. Usmál se na Ninu a pak řekl :"Co takhle kdybys aspoň jednou v životě vyšla ven z knihovny a zamířila do lesa??"
Nina na to nic neřekla a jen se lehce usmála.
"Ale no tak...jsi tu pořád zavřená. Já to vezmu za tebe."
Nina se zvedla z křesla a rozešla se ke dveřím. Když je otevřela pronikl k ní ranní ruch. Ještě naposledy se otočila na majitele knihovny a zeptala se : "Jak dlouho jse tu byla aniž bych tohle neviděla?"
Pan Pidmei se usmál a Nina vyběhla na čerství raní vzduch. Spěšně si zavázala dlouhé zrzavé vlasy provázkem a rozešla se k lesu. Právě přecházela silnici když v tomtěsně před ní zastavilo troubící auto. Nějaká žena vykoukla z okénka a začala sršit na Ninu nadávky které sotva znala. Nina udělala jen zmatený obličej a pak se rozeběhla k lesu s tím že se už nezastaví. Proběhla po náměstí plné lidí kteří byli o ránu na trhu aby koupily co nejčerstvější a nejlepší zboží. Bylo tam spousta stánků s keramikou, kožichama, oblečením, pečivem, občerstvením, hraček, knih, zvířat a i jiných věcí. Nina to ignorovala a pomalu dobíhala k ceduli kde bylo napsané :BLOOD
Dříve než doběhla k ceduli jí probleskla v hlavě jakási prapodivná událost. Tušila že zase něco předpověděla ale i přes to všechno běžela do lesa. Když doběhla k lesu žasla nad tou krásou kterou dlouho nevyděla. Na velmi dlouhou chvíli se zastavila a kochala se tou krásou kterou vyděla a slyšela. Vůbec sem nedoléhal žádný ruch. Vydala se napříč lesu v doufajíc že tam někde najde naději. Běžela dál a dál a v tom se zastavila. Doběhla na nějakoustarou kamenitou cestu a tak radši přešla do opatrného kroku. Přešla cestu a narazila na osm srnek které se pásli. Když si všimli Niny zvedli hlavy aby si jí pořádně prohlédli.Místo toho aby utekli stály na místě a dál se pásli. Nina se podivila ale přesto zase pokračovala v cestě. Přeběhla paseku a běžela dál. Všimla si že je v lese spousta zvířat a tak se skoro u každého zvířete zastavila a doufala že uteče. Ale místo toho zůstalo na místě a působilo skoro jako kdyby tam Nina vůbec nebyla.
Nina šla dál a brzo došla k malému rybníčku. Sedla si k němu a dívala se do vody. Pozorovala jak se voda jemně točí a plně se na její hladinu soustředila.Zničeho nic se všechno kolem Niny začalo točit v proti směru hodinových ručiček. Dokonce i rybníček. Vše se točilo neuvěřitelnou rychlostí a po pár minutách se vše zastavilo. Nina si stoupla na své nohy a sotva se na nich udržela. Nesmírně jí to všechno překvapilo a hlavně to že to působilo velmi skutešně. Opatrně se rozešla ale vše se jí motalo před očima. Opřela se o nejbližší strom a zlehka oddechovala. Když se vše kolem přestalo točit rozeběhla se zpátky k vesnici aby panu Pidmeiovi řekla vše co se zde odehrálo. Když běžela lesem vyděla více a více zvířat, mnohem víc než předtím. Když doběhla k lesní cestě všimla si že není už tak stará ale je nově udělaná. Zastavila se aby si to mohla prohlídnout. Když si to prohlédla zblízka zjistila že to skutečně není žádná iluze. Samím úlekem se rozeběhla do vesnice. Vběhla do vesnice a samím zděšením si všimla že všechny domy jsou dřevěné, místo silnice je tu kamená cesta, cedule s nápisem : BLOOD chybí. Zmateně se rozhlížela a místo auta okolo ní projel mladý muž na koni který byl oděn do obyčejného sedláckéhi onlečení. Takové oblečení vyděla jen jednou a to v muzeu. Spadla na zem a stále si opakovala jedna a ta samá slova:
"Je to sen.....je to jenom sen....vše se mi to jenom zdá." Pak se štípla do ruky a když ucítila bolest hned usoudila že je to hloupost. Zvedla hlavu k nebi a hlasitě vykřikla k neby které pomalu černalo.